V čem se liší druhy soli?

Všichni známe přísloví sůl nad zlato a všichni zároveň víme, že moc soli škodí. V přiměřeném množství dodává sůl do těla důležité minerály. Například sodík, který příznivě ovlivňuje náš nervový systém. Pokud je soli nad míru, zvyšuje krevní tlak a může být příčinou zadržování vody v organismu. Doporučená denní dávka pro dospělého člověka je max. 5 g za den. A jak je to s kvalitou soli? O tom je dnešní článek.

Odkud se sůl bere

Sůl můžeme získávat třemi způsoby. V dnešní době se využívají především dva a to je louhování a odpařování. Louhování probíhá tak, že se do podzemních ložisek zavede voda, která v podzemí uloženou sůl rozpustí. Zatímco se ze země odpařuje voda, sůl začne krystalizovat a následně se zpracovává k dalšímu užití.

Při odpařování se mořská voda postupně odpařuje ve speciálních nádržích do té doby, než vzniknou solné krystalky, které pak putují až k nám. Třetím způsobem získávání soli je hornická těžba, kterou dnes provozují už snad jen v Polsku. Tam solné doly stále fungují a některé jsou dokonce přístupné pro veřejnost. Sůl v nich vytěženou si můžete přímo na místě koupit. Hornická těžba soli je ale dost drahá.

Nerafinovaná / Rafinovaná sůl

Rafinace je technologický postup, při kterém se konkrétní látka zbavuje všech ostatních příměsí a nečistot. V případě soli to bohužel znamená, že se zbavuje také některých vitamínů a minerálů. Do rafinovaných solí se navíc přidávají protispékavé látky, které mají zabraňovat hrudkování. Ze soli se tím pádem stává tak trochu „uměle“ vyrobený produkt, který sice déle vydrží a levněji se prodá, ale s původní surovinou už toho moc společného nemá.

Chemicky upravované soli se často také obohacují o jód. Ten je ale určitě lepší vstřebávat do těla přirozenou cestou. Třeba z ryb. Je to stejné jako s výživovými doplňky. Pokud potřebujeme doplnit céčko, měli bychom sáhnout raději po šťávě z rakytníku nebo po šípkové zavařenině, než po rozpustné tabletě. (Ano, šípky a rakytník opravdu obsahují mnohem více vitamínu C než tolik známé pomeranče.)

Oproti tomu nerafinované soli v sobě nenesou žádné chemické příměsi. Jsou přírodní, a náš organismus je proto dokáže snadněji vstřebat, a následně i snadněji vyloučit. Dělal to tak po staletí. Nevýhodou solí nerafinovaných je potřeba elektrického mlýnku, protože se často prodávají v hrubozrnném stavu.

Důležité je říct, že i když jsou z mého pohledu lepší soli nerafinované, protože jsou zkrátka méně zpracované, rafinované soli nikomu neublíží. Jsou prostě ukázkou moderního trendu využití chemie v potravinářství.

Druhy solí

• Kamenná
• Mořská
• Himalájská
• Epsomská
• Solný květ
• Černá
• Šedá
• Červená
• Perská modrá
• Uzená
• Bambusová korejská

Existuje velké množství solí, některé z nich jsou opravdu vzácné a drahé. Z těch přírodních jsou nejdostupnější, jak z hlediska nabídky, tak pro vaši peněženku, tyto dvě: mořská a himalájská.

Mořská sůl

Dalo by se říct, že je cenovým kompromisem mezi klasickou kamennou solí a himalájskou solí. Některé mořské soli mohou být také chemicky ošetřeny, což ale zjistíte podle informací uvedených na obalu. Nerafinovaná mořská sůl je ta, která vznikla pouze vypařováním mořské vody. Takže z pohledu přírody se jedná o výrobu ekologickou a šetrnou.

Velkým pozitivem mořské soli je přirozený obsah jódu. Najdete v ní i další minerály. Podle testů jednotlivých solí se ale ukázalo, že na přísun jiných minerálních látek, než je sodík a chlór, se prostřednictvím solení moc spoléhat nedá. To neznamená, že minerály ze soli nevstřebáte. Vstřebáte. Ale určitě je doplňte ještě konzumací dalších potravin obsahujících tyto látky. V obchodech mořskou sůl seženete jak jemně namletou, tak hrubozrnnou. A prodává se i ve směsi s bylinkami rovnou na vaření.

Bonus navíc: když ji hodíte do vany, máte moře doma. Teda tu bez bylinek. A teď úplně vážně. Mořská sůl opravdu prospívá naší pokožce, proto se všichni ekzematici posílají na zotavení do teplých krajin. Tak si to moře doma určitě vyrobte. A můžete do koupele přidat i éterický olej, ať to voní.

Himalájská sůl

Těží se v podhůří pákistánských Himalájí a to bohužel ne úplně šetrným způsobem. Tato sůl se získává ze země ve velkých kusech, podobně jako při hornické těžbě soli, a pak se zpracovává na malé krystalky. Na rozdíl od mořské soli za sebou zanechává větší ekologickou stopu, protože cestuje z Pákistánu vlastně do celého světa. (Moří je na světě spousta, Pákistán jen jeden.)

Himalájská sůl je krásně narůžovělá a plná minerálů. Kromě sodíku obsahuje v malém množství také železo, vápník, draslík a hořčík. Výhodou je, že himalájská sůl působí v našem těle zásadotvorně. Prospívá proto lidem, kteří trpí na překyselení organismu, které vzniká například častou konzumací průmyslově zpracovaných potravin, alkoholu a podobně.

Koupíte ji nejspíš v hrubozrnné podobě, takže tady se vám bude hodit ten mlýnek. Nikdy ale sůl v mlýnku neuchovávejte – jen ji namelte. Mohlo by v něm totiž dojít k erozi plastu a ten by se pak přes sůl dostal až do vašeho jídla. Tak na to pozor.